Úvodní stránka » Nezařazené » Můj život s knihou

Můj život s knihou

Od čtenářek

Četla jsem všechno, co se mi dostalo do ruky. Po první třídě jsem trávila léto na chalupě u jedné disidentky a přelouskala jsem tam Havlovu Zahradní slavnost, po které jsem sáhla v knihovně, když mi došla zásoba pohádek. Popravdě jsem tomu vůbec nerozuměla, ale nezapomněla jsem se s tím pochlubit ve školním čtenářském deníku. Vzhledem k tomu, že byl rok 1980, máma musela do školy na kobereček…

Literární dospívání

Školní léta jsem prožila společně s Pipi dlouhou punčochou a Dětmi z Bullerbynu. Díky Astrid Lindgrenové bylo moje dětství v 80. letech mnohem barevnější a svobodomyslnější.

Kolem 13 let už byla městská dětská knihovna pro mě malá a začala jsem sahat po knížkách rodičů. Zásadní byl třeba Jirotkův Saturnin, podle jeho teorie o házení koblih si lidi dělím dodnes. Pak jsem sáhla i po kompletní řadě knih od Pelham Grenville Wodehouse o sluhovi Jeevesovi, který byl pro Saturnina předobrazem.

Poslední dva roky základní školy jsem strávila polovinu vyučovací doby za školou. Netoulala jsem se po ulicích, místo toho jsem zůstala doma a četla jsem si knížky. S prospěchem jsem problém neměla, takže mi to téměř neuvěřitelně procházelo.

Do té doby se datuje i moje láska k tlustým knihám. Před cestou na prázdniny mi máma dala do ruky román Désirée od Annemarie Selinko, příběh o Napoleonově první lásce, historický román čítající 650 stran. Byla jsem ztracená a pohlcená…

Miluju dlouhé popisy scén, miluju hodně slov, která v mé hlavě rozehrávají fantazijní obrazy. Chápu, že jsou čtenáři, kteří naopak ocení minimalistické vyjadřování a myšlenky, které jdou na dřeň, ale mně musí kniha rozehrát v hlavě film, nejlépe velkolepý spektákl, a čím delší, tím lepší.

Mými posledními hity byl třeba New York od Rutherfurda, Katedrála moře od Falconese nebo velkolepé historické romány Pilíře země a Na věky věků od Folletta, dohromady určitě přes 3000 stran skvělého čtení.

Moje věčná láska

Je ale jedna kniha, ke které se stále vracím. Vždy, když je mi úzko nebo cítím únavu ze svého života. VLASTNÍ ŽIVOTOPIS OD AGATHY CHRISTIE. Její život nebyl žádná procházka růžovým sadem, prožila dvě světové války, prožila přechod z upjaté viktoriánské éry do moderního světa, prošla i osobními tragédiemi, ale přesto z jejího vyznání čiší taková láska k životu, že se člověk až stydí za to, že se zaobírá malichernými problémy, místo aby si život užíval naplno a s radostí.

Více se múžete dočíst v celém článku Můj život s knihou. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Od čtenářek.

Napsat komentář